Martina Vaculíková

Od dětství mě provázela před usínáním myšlenka : " Co bude, až umřu? To už NIKDY nebudu na světě?" A to NIKDY jsem si opakovala stále dokola a nemohla to pochopit........až jsem jednou ve snu umřela a prožila si svou vlastní smrt. Do dneška si vzpomínám, jak jsem se z toho snu vzbudila s hlubokým prožitkem a s větou "Tak tohle je TA smrt.....?" Říkáte si, že to byl jenom sen? A co když jsou sny neobjevený jazyk? U nás doma se o smrti nikdy nemluvilo, a tak jsem si tuto, pro mne nadpozemskou, zkušenost nechala hluboko v sobě........ Po létech, když mi začalo "téma smrti" vstupovat v různých podobách stále častěji do cesty, jsem moc nevěděla, co s tím. Znáte to, věci se dějí, jste něčeho součástí, a až později se vám poskládá mozaika....A tak skládám svoji mozaiku, kde mi dává smysl "oživovat" téma smrti, pracovat se zármutkem, bořit bariéru mezi "tam" a "tady" a navracet smutečním obřadům osobní přístup.

Barbora Bialonczyk

Jsem máma 3 dětí, nadšená babka bylinkářka, kavárenská povalečka a dychtivá čtenářka románů. Profesí jsem personalista. Mým přáním je, aby se mohl každý rozloučit se zemřelých podle svých představ, miluji lidskou jedinečnost a věřím, že umím naslouchat vašim přáním s otevřenou myslí. Pokaždé, když mohu být součástí obřadu posledního rozloučení, mám pocit naplnění, uspokojení a naprostého úžasu nad lidskými osudy. Pozůstalým nabízím prostor pro smíření se smrtí. Snažím se lidem ukázat, že v jednoduchosti je krása. Miluji návrat ke kořenům, přírodu a rituály.

Hana Kozubková

Miluji přírodu, kde trávím většinu volného času. Příroda mne učí spoustu věcí, a jednou z nich je vnímat koloběh života, smrti, rození a umírání. Také ale vnímám, že společnost téma smrti ze života vytěsnila. Jsem přesvědčená, že přiznání si smrtelnosti dělá život moudrým, vzácným a laskavým. Věřím, že poslední rozloučení může mít mnoho podob, ale vždy může být oslavou života s jedinečností životního příběhu. Je mi ctí být součástí zrodu místa posledních rozloučení s úctou k lidem i k přírodě.